5.kapitola - Clint je prostě měkkouš

12. července 2014 v 22:09 | Nessa Marlov |  Waneissa
Ahoj:)
Jak si užíváte prázdniny? :) Já celkem dobře.. Chodím ven (teď jsem byla 3x do večera).Celkem si to užívám, ikdyž mi někdy přijde, že ten čas spíš promrhávám.. No to je fuk, nebudu se vykecávat, příjemné čtení :)
P.S.: Tohle je má poslední kapitola 'do zásoby', takže já jdu psát.. Zatím :P


Už hodinu a půl jsem tu seděla v tureckém sedu a koukala se někam do neurčita. Ale hlavně jsem přemýšlela.
"Takže teď tady budete jako celou dobu sedět a čumět do blba?" zeptal se trošku rozčíleně Clint. Ale fakt jen trošku..
"Máte s tím snad problém?"
"Jo."
"Tak si ho vyřešte."
"Se snažim," řekl a koukal se na mě, jakoby snad čekal odpověď na otázku. "Ale teď fakt, to tady budeš jen sedět a koukat do blba?"
"Je to váš problém, ne můj, tak mě do toho nepleť," odsekla jsem.
"Nemusíte se hned naštvat."
"Tak to říká ten pravý."
"Proč mluvíte spisovně?"
"Proč bych nemohla?"
"Klid. Jen se snažím obnovit konverzaci."
"To jste se měl snažit při jídle."
"Takže o to ti jde?" Odkdy mi tyká?
"Nejde mi o nic. Jen je mi prostě přijde divné, že se semnou normálně bavíš a pak, když si k tobě chci sednout, tak mě vyhodíš," řekla jsem rozčíleně, vstala a zalezla do koupelny. Naštěstí tu byl zámek. Svezla jsem se zády o dveře a schovala si obličej do dlaní. Jsem nějaká měkká.
"Já to tak nemyslel."
"Jo jasně." Myslel to tak, hajzl jeden.
Otevřela jsem dveře od koupelny a vystrčila ven jen hlavu. Koukla jsem se mu zpříma do očí.
"Stydíš se, že by ses bavil s někým.. jiným? Divným? Nelidským?" Pořád jsem se mu koukala do očí. Neodpovídal, jen odvrátil hlavu.
"Tak teda díky moc," zašeptala jsem a zase se zamknula do koupelny. A znovu se svezla dolů. Přitáhla jsem si kolena víc k břichu a objala je rukama. Opřela jsem si hlavu o dveře a nechala slzám volný průchod. Jsem vážně měkká.
Ale já byla vždy více citlivá než ostatní. Bavil se semnou jen Loki, který jakoby umřel a pak byl v cele, do které jsem za ním nemohla. To, ale neznamená, že jsem ho nenavštěvovala. Mučili ho. Stráže, prostě jen tak. Úplně se v tom vyžívali. Jednou jsem se snažila mu pomoct, šla jsem za svým otcem aneb Odinem a řekla mu to. A dozvěděla jsem se, že můj otec není tak laskavý, jak jsem si do té doby myslela. On.. On o tom celou dobu věděl a ještě je v tom podporoval. V té chvíli přestal být můj otec. Oba strážné (které mlátili mého staršího nevlastního brášku) jsem málem přizabila a v tu chvíli jsem přestala být dcerou pro svého otce. Tak jsem jako svou rodinu brala hlavně matku a Lokiho.
Zezačátku Thor nechtěl uvěřit, jaký otec je, ale nakonec i on se proti němu mírně postavil. Poté mi Loki oznámil, že mě ani matku nepotřebuje, a že už za ním nikdy nemám chodit. Zavřela jsem se tenkrát v pokoji s tím, že už nikdy nevylezu. Vydrželo mi to pár dní, poté mě našli v bezvědomí - moje tělo nevydrželo bez jídla. A tak jsem byla donucena znovu žít. A proč jsem vlastně tady? Proč mám s Lokim zase kladný sourozenecký vztah? Jsem ve vyhnanství, protože můj otec veřejně prohlásil, že už nejsem jeho dcerou. Thor mlčel, Frigga se snažila něco namítnout (Odin ji seřval i před Ásy) a Loki se mě jako jediný zastal. Tak nás oba uvrhl do vyhnanství - mě na Midgard (prý, že mám štěstí) a Lokiho na nějakou opuštěnou planetu daleko od Asgardu. Nechce, abychom se už viděli. A už vůbec nechce, abychom viděli někdy Friggu.
A skončila jsem tady. Zlomená, protože na mě vše dopadá a teď ještě tohle. Proč mě nemůžou nechat žít? Zvykla bych si. Nejsem zas tak odlišná.. nebo snad jsem?
Někdy je velká škoda, že na některé věci kouká každý z jiného pohledu.
Zaťukání.
"Žiješ ještě?"
"Jak se to vezme."
"Aha. Takže asi nevyjdeš ven, co?"
"Je to opravdu nutné?" zaskučela jsem.
"Celkem ano."
Utřela jsem si oči, uhladila oblečení a nadechla se. Odemkla jsem dveře a vyšla ven. Rovnou k posteli, kde jsem spadla na břicho, spíše rovnou na obličej.
"V pořádku?" optal se Barton, když vyšel z koupelny.
"Hansiamnho," zamumlala jsem do polštáře.
"Cože?"
Nadzvedla jsem hlavu, řekla 'Ano' a zase ji pustila do mokrého polštáře. Ty slzy prostě neposlouchají. Jaj.
"Nevěřím ti."
"Tvůj problém," řekla jsem po tichu a přitiskla se ke zdi. Postel se najednou zhoupla. Kolik sakra váží? Počkat, proč je na mý posteli?
"Potřebuješ něco?" řekla jsem více otráveně, než jsem zamýšlela.
"Nemusíš na mě bejt hned taková."
"Promiň," zašeptala jsem. "Wait. Proč sedíš na mojí posteli?"
"Já.. ani sám nevím," řekl rozpačitě.
"Aha," hlesla jsem.
"Vážně jsi v pořádku?"
"Ano… Ne.. Nevím."
"Takže nejsi," řekl spíše pro sebe. "Stalo se něco?"
"Všechno na mě padá."
"Jaj. Můžu ti s tím nějak pomoct?" zeptal se a jeho hlas zněl starostlivě.
Otočila jsem se a podívala se na něj. V očích slzy.
"M-m-myslíš to vážně?" zeptala jsem se.
"Ano."
"Nepůjdeš to všechno vyžvanit Furymu nebo někomu jinému?"
"Nepůjdu."
"Přísaháš?"
"Ano."
Posadila jsem se a opřela se o zeď. Všechno jsem mu vyklopila o Lokim, otci, Frize a o Asgardu.
"Princeznovský život jak ušitý, co?" řekla jsem sarkasticky na konec.
"Já nevím, co říct," vysoukal ze sebe Clint po pěti minutách.
Četla jsem v jeho myšlenkách, tady pan Bezcitný agent Clint Barton, lukostřelec a jeden z nejlepších agentů S.H.I.E.L.D.u a právě přemýšlí, jak se snaží přijít na něco, co by mi mohlo pomoct. Bylo to hrozně roztomilé. A ani nevím proč.
"Tak prostě nic neříkej."
"Waneisso?"
"Mh?" To bylo poprvé, co řekl mé jméno.
"Omlouvám se ti, jak jsem se choval."
"Odpuštěno," zamumlala jsem. Pomalu jsem upadala do říše snů.
"Neměla by sis lehnout, než usneš?"
"Je mi to jedno."

CLINT

Pomalu usínala a já se na ní prostě musel dívat. Byla nádherná. A roztomilá. Odkdy jsem tak měkkej?
Položil jsem ji na záda a hodil přes ní vlastní peřinu, protože si na té své ležela. Poté jsem si lehl do postele a chvilku přemýšlel o svém životě.

Odložené dítě, nájemný zabiják, spal jsem s levnýma dívčinama, kterým nemohlo být ani dvacet, nikdy jsem nepoznal lásku, teď jeden z nejlepších u světové organizace a nakonec zamilovaný? Nebo ne? Neznal jsem ten pocit.. Prozatím?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wolf Wolf | Web | 12. července 2014 v 23:02 | Reagovat

To bylo... chm... jsem z toho úplně naměko. :3 To bylo tak sladké, roztomilé. Chudák Neissa... :(
Těším se na další. Moc a moc.

2 Nessa Marlov Nessa Marlov | E-mail | Web | 13. července 2014 v 18:19 | Reagovat

[1]: Děkuju moc :3 Snad se mi to podaří co nejdřív dopsat :D Potěšilo :)

3 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 13. července 2014 v 20:53 | Reagovat

Ježiš to je tak.. sladký.. úžasný, super, smutný, neuvěřitelně super :3 Nemůžu se dočkat další kapitolky. Píšeš úžasně :)

4 Nessa Marlov Nessa Marlov | E-mail | Web | 13. července 2014 v 20:55 | Reagovat

[3]: Děkuju.. Nemyslím si, ale znova děkuju :3

5 Iko Iko | E-mail | Web | 13. července 2014 v 22:06 | Reagovat

Musím opět poznamenat, že Odin je naprostý idiot, Clint je slaďouš(jako vždycky) a vůbec- tahle kapitola byla prostě skvělá! :D Ráda jsem se dozvěděla něco víc o tom, jak to celé vlastně bylo.. :-D Hrozně se těším na další kapitolku. :-P :-) A taky jsem zvědavá jestli víc rozepíšeš to s Lokim..

6 Nessa Marlov Nessa Marlov | E-mail | Web | 14. července 2014 v 11:42 | Reagovat

[5]: Moje řeč s tím Odinem :D Děkuju :P Jojo, to se plánuje.. Trpělivost! :D

7 Maggi Maggi | Web | 14. července 2014 v 19:42 | Reagovat

Tak ten gif mě zabil. Málem doslova. :''D
Chudák Neissa, je mi ji fakt líto.. :( a Clint je tak, tak.. tak strašně roztomilej! :'3 :D
Odin je hajzl, nikdál jsem ho neměla moc ráda.. a jsem zvědavá, jak to všechno dopadne - tuším, že se tam někdy objeví Loki.. :D
(A sama v koutě doufám, že se Neissa dá nakonec dohromady s Clintem a nakope prdel Nataše :3)

8 Chane Chane | Web | 14. července 2014 v 21:00 | Reagovat

Uhuhu ten konec byl super a celá kapitola také lituji jí chudách ten Odin je vážně parchant. Moc se těším na další kapitolu

9 Nessa Marlov Nessa Marlov | E-mail | Web | 14. července 2014 v 21:06 | Reagovat

[7]: Neumírej! :D Děkuju moc za komentář :)

[8]: Děkuju :) A píše se :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama